Vernisáž Sráč Sam: 129 dní bez úrazu

Výstava bude zahájena za účasti kurátorky Mariky Svobodové, Sráče Sam a participujících umělců a umělkyň: Evy Brodské, Františka Fekete, Kristiny Láníkové, Václava Siky a Ludmily Smejkalové. Zároveň s výstavou 129 dní bez úrazu budou zahájeny nové výstavy Lucie Tkáčové v galerii G99 a Nenarativní polský videoart ve Vašulka Kitchen Brno.
O VÝSTAVĚ
Sráč Sam (nar. 1969) je vizuální umělkyně a kurátorka, která pracuje a žije v České Bříze, kde vybudovala nezávislý kulturní prostor vytvářející podmínky pro uplatnění principů ekologické a ekonomické udržitelnosti a odpovědnosti, spolupráce a péče. Ve své umělecké i sociálně angažované praxi se zaměřuje na kritiku institucionálních a společenských mocenských struktur, k nimž vytváří vlastní paralelní modely existence. Svým přístupem, který je blízký principům anarchie, předjímala současnou feministickou a queer vlnu a etický obrat v umění.
Výstava prezentuje uměleckou tvorbu Sráče Sama jako součást diskurzivního zázemí, z něhož autorka dlouhodobě vychází. Je záznamem a výsledkem procesuálního usazování a vyjednávání od první pobídky do jejího otevření, zahrnující proměny podmínek, práce i spolupráce. Tvoří ji soubor objektů a děl, vycházející z motivu nedaleké továrny, která představuje paralelu sítě vztahů v uměleckém provozu. Hlavními protagonisty situace představené v Domě pánů z Kunštátu se staly strojírenské formy nesoucí svědectví výrobních postupů i fyzické lidské práce, z nichž vychází také díla Sráče Sama a přizvaných umělců a umělkyň.
“129 dní bez úrazu” je světelný uvítací panel za vjezdem do továrny. Digitální tabule s pozitivní motivací je odcizujícím počítadlem soustředění a zranitelnosti vytěžovaných těl. Strojírny, stejně jako další těžké průmysly, jsou příkladem systému politické ekonomie, která změnila mocenské a výrobní vztahy ve společnosti a stala se nástrojem biopolitiky. Práce i životy jednotlivců mnoha generací se v těžkých pracovních podmínkách staly závislými a ovládanými články ekonomické racionalizace, bez ohledu na dopad těchto změn na potřeby a životy jednotlivých lidí. Jednání institucí vytváří někdy nerovné vztahy, které bývají obvykle promlčeny. Integrací dialogu do procesu příprav se mohou jejich pozice postupně vyrovnávat. Vytváření diskurzivních vztahových šablon / forem může vést k postupnému osvobozování znevýhodněných na všech úrovních.